Baňkování
BAŇKOVÁNÍ
Baňkování (někdy také vakuterapie) je vhodná doplňková metoda klasických masáží.
Historie:
Baňkování je metoda stará několik tisíc let, pochází z dálného východu, její původ je v Rusku
Účinky:
Baňkování dokáže odstranit bolesti páteře a pohybového aparátu a také příznivě ovlivňuje funkci vnitřních orgánů.Pomáha uvolnit spasmus svalu, který tlačí a utlačuje nervový systém a tím vytváří uskříplé nervy .
- odstraňuje blokády a ztuhlé svaly
- detoxikuje organismus
- příznivě působí na lymfatický systém
- příznivě ovlivňuje problémy se zažíváním
- odstraňuje problémy s močovým měchýřem
- přináší úlevu při astmatu, zánětech průdušek, kašli
- působí proti otokům a bolestem nohou
Technika:
Baňkování spočívá v přikládání skleněných nádobek na pokožku. Vzduch v baňce se před aplikací zahřeje a vytvoří se v něm podtlak. Baňka se pak přisaje na kůži, kterou podtlak vtáhne dovnitř. Pokožka se prudce prokrví a zčervená.
Při baňkování se organismus prohřeje a uvolní. Urychlí se krevní oběh a tělo bude rychleji vylučovat škodliviny. Baňkování je jedna z mála masážních metod, která je doporučena i při nemoci. Při zvýšené teplotě se baňky mohou např. přikládat na plíce a průdušky a tím dochází ke zlepšení dýchání.
Baňky se většinou přikládají na dobu 20 minut. Zejména po první aplikaci je možné, že na těle zůstanou v místech, kde byly baňky přiloženy, „modřiny“ – ty však nejsou nebezpečné a během několika dní se samy ztratí.
Nejčastěji se setkáme s přikládáním baněk na záda – na ně se většinou aplikuje 8 –20 baněk ve dvou souvislých řadách okolo páteře. Baňkovat však lze i podbřišek, loket, kyčelní klouby, kolena nebo chodidla a kotníky
Kontraindikace:
- trombózy
- křečové žíly
- gangrény
- při otevřených ranách a hnisavých infekcích
Fotogalerie: Baňkování
